Píseň o Bernadettě

Ke třetí hodině si jde Ludvík Bouriette k Massabielle pro nový kus hlíny. U jeskyně zastihne několik žen. Sklánějí se nad útlounkým pramínkem, který si z toho mokrého místa razí cestu k potoku. Pramínek není větší než uzounká stružka, jaké stékávají po rychlém letním dešti po zahradních pěšinkách, ale má čilý a cílevědomý běh a je tedy podle všeho dobře zásobován. -Copak to tu je?- pozastaví se Bouriette. -Modlily jsme se růženec a najednou tu byla ta voda,- řekne jedna z žen. -Předtím ji nikdo z nás neviděl.- -A hrome!- zahvízdne Bouriette, -to nevypadá na spodní vodu, zdá se, že je to zřídlo.- (ukázka z knihy)