MOSER JOHANNES, LORCHESTRE DE ELGAR: CELLO CONCERTO, TCHAIKOVSKY: VARIATIONS ON A ROCOCO THEME

Hluboce dojemná, elegická lyričnost Elgara a tesklivý půvab a brilantnost Čajkovského se naplno projevují na tomto albu od vydavatele Pentatone, které nahrál s dokonalou virtuozitou německo-kanadský violoncellista Johannes Moser s Orchestrem de la Suisse Romande pod taktovkou Andrewa Manze. Elgar složil na konci 1. světové války mocný violoncellový koncert E moll, který je jedním z jeho nejpopulárnějších a nejprocítěnějších děl. Sólistovy působivé akordy, které otvírají dílo, ohlašují náladu hluboké rezignace a prohry; pryč je mladistvá pýcha jeho ranějších skladeb, nahrazená osamělou introspekcí a touhou, zvláště v božsky krásném Adagiu. Violoncellu jsou puštěny otěže v rázné poslední větě, ale počáteční nálada převládá jako ztrápený výlev, kterým nástroj dílo zakončuje. Žádná taková sklíčenost nevisí nad Čajkovského nádhernými Variacemi na rokokové téma, které vyzařují eleganci, nepopsatelný půvab a odvážně ukazují technickou brilantnost. Zatímco Pezzo capriccioso ukazuje Čajkovského ve zdrženlivější náladě, v Nocturnu a Andante Cantabile nijak neskrývá své romantické srdce. Významný ruský spisovatel Lev Nikolajevič Tolstoj údajně plakal při poslechu Andante Cantabile, jehož honosné téma ukazuje Čajkovského neomylný cit pro chytlavé melodie. Zůstává výjimečným skvostem v jeho repertoáru. Pro violoncellistu Johannese Mosera nejsou tato díla žádnou novinkou. Vítěz hlavní ceny v Čajkovského soutěži z roku 2002 obdržel také Zvláštní cenu za svoji interpretaci Variací na rokokové téma. Časopis Gramophone ho popisuje jako jednoho z nejlepších z úžasné galerie mladých virtuózních violoncellistů” a LA Times jako hudebníka, který …je napojen na své publikum způsobem, jaký známe pouze u velkých umělců”. Toto je Moserovo třetí album nahrané pro Pentatone. Jeho první album Dvořákových a Lalových koncertů bylo všeobecně oceňováno za výkon enormního talentu a energičnosti” (BBC Music Magazine) a oslnivou virtuozitu, neomezené, vášnivé frázování a obrovskou energii… která připomíná ikonickou nahrávku Pabla Casalse z roku 1937” (Strings).