Na vlky železa

Příběh vyprávěný s notnou dávkou sarkasmu a hořké ironie ve čtenáři zpočátku může vzbudit dojem, že jde o čirou nadsázku a něco podobného se v civilizovaném státu počátkem 21. století nemůže stát. Jenže díky anonymním místopisným údajům se mnohý ze čtenářů bude domnívat, že ono vybuchlé auto se známým -podnikatelem- na sedadle, za podivných okolností zastřelený policista, zkrachovalý či vytunelovaný podnik nebo banka, zkorumpovaný úředník, či nepoctivý policista, který měl hájit zákon, a místo toho ho hrubě porušoval..., že to všechno se odehrálo někde blízko něj. A zatímco ty skutečnosti byly přisuzovány jakési mafii, hlavní role v nich hráli jednotliví občané nedokonale řízené přeroďující se společnosti, kteří pocítili svou příležitost mnohdy beztrestně -urvat- pro sebe co nejvíc na účet kohokoliv, a jakkoliv. A tak se může stát, že ten, který se ocitl na konci řetězu a je nucen adekvátními i neadekvátními prostředky hájit existenci, rodinu, majetek i život, se proměňuje v docela přijatelného zločince, jen aby se ubránil smečce vlků, protože na ně nemá železa. A to je teprve počátek 21. století, píše se rok 2002...!