Synchronní a diachronní aspekty české

Publikace přináší hlubší pohled na ty systémy české onymie (souboru vlastních jmen) a etapy vývoje naší onomastiky (jazykovědné disciplíny, zabývající se vlastními jmény), jimž je v posledních letech věnován zvýšený zájem, a přispívá tak k prohloubení a doplnění teoretických a metodologických principů onomastiky. Vedle partií věnovaných historii a organizaci české onomastiky a kapitoly o vývoji českého uličního názvosloví jsou v práci podrobně studovány vztahy mezi dialektologií a onomastikou a diference mezi apelativy a proprii. Poslední část práce se zaměřuje na česká exonyma (domácí formy cizích zeměpisných jmen). Rozebírají se způsoby klasifikace exonym a je analyzován jejich vývoj v průběhu času. Zvláštní pozornost je věnována současnému stavu užívání českých exonym a standardizaci zeměpisných jmen. Závěry obsažené v této práci tak otevírají možnosti k dalším studiím české onymie a jednotlivých onymických systémů, a to jak ze synchronního, tak i diachronního hlediska.