Dějiny Židů na Slovensku

V malé vesničce Zelené na Iplu s devadesáti domy a čtyřmi sty padesáti obyvateli žila židovská rodina Kirschnerů. Otec byl faktorem v místní šindelářské fabrice, matka se starala o domácnost, ve které žily čtyři děti - Šani, Bandi, Zolo a dcera Liila. Na jaře 1942 všichni šli na nádraží. Všichni byli v tmavém oblečení a nesli si s sebou kufříky. Na nádraží už byl připraven nákladní vagon - dobytčák - a před ním několik desítek černých postav s kufry.. Odjezd Kirschnerových padl na vesnici jako hanba. Byla to hanba celého slovenského národa, který dopustil, tenkrát už ve vlastním samostatném státě, aby došlo ke genocidě jeho spoluobčanů. Minulost se však vrátit nedá. Zůstal jenom čas a prostor na retrospektivní pohled a snaha najít odpověď na otázku, jak se to mohlo stát... Po roce 1989 začaly vycházet překlady vzpomínek účastníků perzekucí. Konaly se významné konference v Košicích a Banské Bystrici - sborníky, jež z nich vzešly, přinesly mnoho nových pohledů a materiálů. Množství článků a studii bylo publikováno časopisecky. Autor se pokusil udělat z této roztříštěné mozaiky přehled. Nejde o syntetickou práci, ale spíše o populárněvědecký výklad dějin Židů, žijících od úsvitu našich dějin na území Slovenska.