Prázdny
0,00 €
 
-28 %
Podivná vojna - Zapomenutí černí baroni šedesátých let

Podivná vojna - Zapomenutí černí baroni šedesátých let

Autor:
|
Vydavateľstvo:
Dátum vydania: 01.04.2015
Smutně proslulé pomocné technické prapory (PTP), pro jejichž příslušníky se vžila jména pétépáci či černí baroni podle charakteristických černých výložek, byly zrušeny v roce 1954. Československá armáda však i nadále potřebovala jednotky, do nichž soustřeďovala nějakým způsobem nepohodlné osoby. V tradici ...
Bežná cena knihy: 15,35 €
Naša cena knihy: 11,05 €
Ušetríte: 28 %
Zasielame: Vypredané
Detaily o knihe
Počet strán: 348
Rozmer: 137x206x33 mm
Hmotnosť: 466 g
Jazyk: česky
EAN: 9788020431059
Rok vydania: 2015
Žáner: Military
Typ: Knihy viazané
Zákazníci, ktorí si kúpili túto knihu, si kúpili aj...
Havranjel
Eva Luka
7,90 €
Pláž v Chorvatsku
Caplinová Julie
21,94 €
STABILO Pen ultramarínový 68/32
autor neuvedený
0,90 €
Deset myšlenek o čase
autor neuvedený
0,00 €
O knihe
Smutně proslulé pomocné technické prapory (PTP), pro jejichž příslušníky se vžila jména pétépáci či černí baroni podle charakteristických černých výložek, byly zrušeny v roce 1954. Československá armáda však i nadále potřebovala jednotky, do nichž soustřeďovala nějakým způsobem nepohodlné osoby. V tradici PTP tak pokračovaly Technické prapory, Pomocné prapory, Stavební jednotky a nakonec v roce 1961 Silniční vojsko. Sem byli zařazováni lidi, kteří za sebou měli z různých důvodů vězení a jejich „kádrový profil“ nebyl v souladu s potřebami socialistické armády. Pak tu byli také ti, kteří se k Silničnímu vojsku dostali, aniž by vlastně věděli proč. Podobný osud stihl i část důstojníků. Tato směsice lidí pracovala na různých stavbách, většinou v těžkých podmínkách, bez odpovídající mechanizace a za každého počasí. Odměnou jim byla měsíční mzda zkrácená o 60 %. Tyto peníze si ponechávala armáda za výdobytky, které vojáčkům poskytovala. Říkali nám pétépáci a nám to vůbec nevadilo - naopak! Byli jsme pyšní, že patříme k rotám, jejichž předchůdci nosili černé výložky, neuráželo nás to – prostě byli jsme pétépáci!