Cestou ven se neohlížej

Přílišná touha něco znamenat, dostat se „nahoru“, sexuální závislost nebo nenaplněné mateřství, tápání a ohlížení se zpátky… To jsou protikladné charakteristiky dvou protagonistek příběhu – Edity a Anny. Nová próza Jitky Prokšové má dvě časové linie. První se odehrává v současnosti a představují ji záznamy z Annina deníku. Týkají se jak událostí vedoucí k závěrečné katarzi příběhu – k hospitalizaci Edity v psychiatrické léčebně, tak všedních dnů sedmatřicetileté ženy. Druhou časovou linii tvoří kaleidoskopické vstupy do minulého století mapující životní osudy Edity a jejího přítele Davida.