Pocit bolesti

Neapol ve třicátých letech 20. století. Jako by existovala dvě rozdílná města. Na jedné straně bohaté město šlechty a spořádaných měšťanů, které je plné kultury, a na druhé straně chudé čtvrti, kde vládne jiný systém pravidel a zákonů, stejně tak přísných nebo možná ještě přísnějších. Město, které nezná pocit hladu, a město, které neustále hladoví; město plné oslav a město plné beznaděje. To velice citlivě vnímá při každodenní cestě Neapolí komisař Ricciardi. Luigi Alfredo Ricciardi, hubený muž střední postavy s pohledem plným bolesti, která vyzařuje z jeho zelených očí. Velmi uzavřený a samotářský typ. Nikdo by nevěřil, že je vlastníkem velkých statků. Žije velice skromně svůj život, který je vyplněn pouze prací. Jeho výjimečná schopnost ho odsuzuje vnímat bolest druhých. Tato schopnost, nebo spíše prokletí, ho provází již od dětství; slyší poslední slova lidí, kteří zemřeli nepřirozenou smrtí. Stačí, aby se ocitl na místě, kde k vraždě došlo. Díky jeho zvláštní a uzavřené povaze nemá mnoho přátel. Jedním z těch mála je doktor Bruno Modo, s kterým se seznámil díky své práci. Velmi dobrácký a obětavý muž, jenž léčí chudé zdarma a nenechá si ujít příležitost kritizovat fašismus. Proto má také plno problémů. Ale na rozdíl od Ricciardiho si rád užívá života. Další spřízněnou duší komisaře je strážmistr Maione. Po tragické smrti syna objevil v Riciardim jeho citlivou povahu a od té doby se stal oddaným pomocníkem při řešení všech případů, které byly komisaři Ricciardimu přiděleny. V tomto složení byli povoláni i k případu v divadle San Carlo. Byl zavražděn Arnaldo Vezzi, největší tenor své doby a miláček publika, kterému nechybělo přátelství vlivných osob ani obdiv žen. Hned při prvním vyšetřování ale vychází najevo povaha velkého genia Vezziho. Sobecký, náladový člověk, který byl zvyklý brát si vše, co chtěl. Neměl soucit s nikým a využíval citů druhých, aby je poté pošlapal a zničil. O nepřátele tedy neměl nouzi. Během vyšetřování se dostáváme do zákulisí tajemného světa nejstaršího divadla v Evropě. Poznáváme osudy pěvců, divadelních švadlen a vůbec lidí, kteří řídí chod divadla. Poznáme dona Pierina - kněze, který miluje operu, ale protože se nesluší, aby kněz navštěvoval divadlo, chodí na představení potají. Seznámíme se s manželkou Vezziho - paní Livií, která byla „odhozena“ svým manželem, když ho přestala bavit. Zaujme nás postava Bambinelly - zženštilého mladíka, kterému nic neunikne, a je tak cenným zdrojem informací pro strážmistra Maiona. Během vyšetřování nahlédneme do mnoha osudů chudých i bohatých, ale zaujme nás především výstižný popis lidských charakterů. Maurizio de Giovanni je známý svým přesným popisem míst. Jeho popis vždy odpovídá skutečnosti. Tak se čtenář opravdu prochází Neapolí třicátých let a i při současné návštěvě tohoto vyjímečného města objeví místa i situace, které jsou popisovány v knize.