radix 2 - Očkování a vakcíny

V prvním čísle jsme si na základě dostatečného množství nezpochybnitelných a ověřitelných důkazů ukázali, že o žádný virus v pandemii koronaviru nejde. Je tedy logické, že nemůže jít ani o nějakou ochranu před ním. Tlak na očkování se každopádně na přelomu října a listopadu 2021 zvyšuje do neúnosných mezí. Systém sahá lidem na holou existenci. Záměr vidí i slepý: Genový koktejl musí být do těla injikován všem. Za každou cenu. Proč? Je covid­-jehla klíčovým instrumentem Velkého restartu (Great Reset), který finalizuje transhumanistické odlidštění člověka? Slouží proticovidová vakcinace instalaci plošné digitální poroby s nepřetržitou, absolutní kontrolou nad vším co, kdy a kde jedinec dělá? Lze plány globalistických pseudoelit proniknout do těla člověka a spojit lidský organismus se strojem, resp. umělou inteligencí doložit? A jak to myslel šéfvývojář Googlu, Ray Kurzweil, když prohlásil, že nanoroboti v krvi [!] by mohli bojovat s nemocemi a darovat věčný život? Do jaké míry tyto a další výroky nesmírně bohatých a vlivných lidí souvisí s tím, co jsme kvůli diktátu politiky nuceni zažívat každý den? Komu tato politika vyhovuje, kdo z ní profituje? Omezit se při posuzování současné očkovací hysterie pouze na očkování proti covidu by však bylo chybou. Jistě: Jde o nevyzkoušený genetický experiment plný velkých neznámých, jenž po sobě už nyní zanechává nejfatálnější politické a zdravotní následky, jaké dvousetletá historie preventivního injikování cizích látek do zdravého těla nepamatuje. To je však jen (prozatímní) špička ledovce. Kronika největšího výdobytku lidstva, jak medicínsko­-farmaceutický komplex očkování sebejistě prezentuje, je totiž skrz naskrz plná příběhů v mnoha ohledech nikoli nepodobných tomu covidovému. Je to kronika omylů, přešlapů, vědomých lží, pseudovědeckých maškarád a promyšlených podvodů prováděných na lidech za dosažením, udržením a hromaděním peněz a moci. Kritici správně namítají, že očkování proti covidu je neúčinné, neprověřené, nebezpečné. Zdůvodňuje se to mj. tím, že jeho vývoj netrval dostatečně dlouho (osm, deset a více let), jak je tomu v případě klasických, osvědčených vakcín. Vzniká pak dojem, že konvenční vakcíny proti tetanu, záškrtu, spalničkám atp. podmínku bezpečnosti, účinnosti a nezbytnosti splňují. Fakta však hovoří jasně: Nic z toho není pravda! Prospěšnost očkování je jedno z ústředních dogmat pokroku moderní západní společnosti. Existuje dostatečné množství indicií, v jednotlivých případech dokonce i jednoznačných důkazů, že jeho nekritické uctívání přineslo lidstvu více utrpení než užitku. Covidové hry při veškeré své obludnosti nabízí jedinečnou příležitost se s tímto dogmatem věcně, ale o to důsledněji jednou provždy vypořádat. Dění ve světě ukazuje, že propásnout tuto šanci si už nemůžeme dovolit.